Zážitkový let do Salzburgu aneb když vyjde úplně všechno!

    Takový let již vyžaduje mnohem více příprav a plánování. Je potřeba si pečlivě přečíst všechna pravidla letiště, prolétané prostory, místní omezení a postupy. Chtěli jsme navštívit legendární muzeum Red Bull v Hangáru 7, takže i tam je potřeba vyjednat povolení na parkování. Podal jsem letový plán a a pak už jen nezbylo, než čekat na matku přírodu, s jakým počasím se na nás vytasí... A ten den nám dopřála to nejlepší co mohla!

 

    Po vzletu ze Sazené jsme nabrali směr přes Slaný na Lány. Tady musíme letět nízko - nad námi kraluje řízený prostor pražské Ruzyně. Dále to stačíme na jihozápad a letíme okolo Křivoklátu, přes Žebrák a Točník a letiště v Hořovicích. Zde už můžeme stoupat až do letové hladiny 065 což je cca 2 000m nad mořem. Mohli bychom nastoupat i výš, ale pak už bychom toho moc neviděli:-) 

 

   Na rádiu švitoří jedno éro za druhým. Hned několik dalších odvážlivců letí podobným směrem jako my. Jeden do Innsbrucku, další do Friedrichshafenu (asi na veletrh letadel, který se tam právě koná). Letíme okolo hradu Rabí a už se pomalu, ale jistě vkrádá do horizontu bájná Šumava. Majestátný hrad Kašperk nám dává najevo, že šumavské hřebeny se blíží.

 

 

   Vidíme před námi menší oblačnost, ale jako na přání, se po trase našeho letu rozestoupí a nechá nám zcela volnou cestu do Německa. Pohledy na Šumavu jsou sice dechberoucí, byť ale kůrovcová kalamita napáchala opravdu značné škody na lesním porostu - bohužel. 

 

 

    Nad Horskou Kvildou a Modravou už se hlásíme na Německých frekvencích, kde bylo snad ještě větší rušno, nežli u nás. Postupujeme dále na Jih přes podhůří Bohmerwaldu k Dunaji. Ani ne za 10 min jsme na Německo-Rakouských hranicích u města Pasov. Tam se kocháme soutokem řeky Salz a Dunaje. Opět rychle ladíme rádio na Wien Information. 

 

 

     

 

   Podunajská nížina Horních Rakous je skutečně naprosto placatá. Ale ten pohled, který se nám otevřel ve směrem letu, byl jak ze seriálu Hra o Trůny: 

Neprostupná, bílá zeď kam oko dohlédne - děsivě klidná.

Ponejprv v dáli zdánlivě bezelstná, čím blíže, tím zlověstnější zdá se.

Ostré hrany vrcholků lehce zapařené, jakoby v mlze.

A zpoza těchto monster - deroucí se bílé mraky vzhůru.

ALPY

 

 

   Takřka půl hodiny letíme vstříc této hradbě a toho pohledu se nedá nabažit. Zpět k pilotáži, blížíme se k řízenému prostoru letiště Salzburg. Je potřeba vyklesat, připravit mapy, odposlechnout vysílání ATIS a přejít na frekvenci Věže. Dostáváme rychlé a jasné instrukce na přiblížení. Nevím, jestli nám chtěl řídící dopřát krásných záběrů anebo se jednalo o náhodu, ale posílá nás na přiblížení na dráhu 33. Tím pádem máme možnost obkroužit celý Solnohrad od severu na východ okolo centra města včetně samotného hradu. Už jsme na finále dráhy 33, výška i rychlost v pořádku a mazlím se s přistáním, abych neudělal ostudu. Můžu říct, že to bylo jedno z nejlepších dosednutí za poslední dobu - skromně řečeno:-)

 

 

  Žádám si na Věži uvolnění dráhy na sever směrem k Hangáru 7. A je to tady, dokázali jsme to a jsme v místě určení. Ani ne dvacet kroků od letadla je vstup do leteckého muzea. Co bychom to byli za turisty, kdybychom vše detailně neprobádali a nenafotili že. Zhruba 100m od vstupu do muzea je zastávka autobusu č.10, který nás za 3€ sveze do centra města zhruba za 12 min.

 

 

   Procházka městem v krásném počasí je vítaný bonus. Přes lávku fotíme výhled na majestátný hrad, dále jdeme k rodišti Mozarta, Zámek a zahrady Mirabel. Nejsem turistický průvodce, takže je to taková improvizace. No a konečně zasloužená zastávka na Fritz kolu, kafe a nějaký ten zákusek. Bouřkové mraky ovšem v mezičase nezahálely, tak jsme se raději vydali zpět směrem na letiště. Sedáme opět do našeho Bristellu, žádáme si povolení ke spuštění a za krátko už startujeme z dráhy 15. Takže nás čekal ještě na závěr jeden scénický průlet nad městem. Alpy a vznikající bouřky necháváme za sebou - pár kapek nám alespoň umylo letadlo:-) 

 

 

 

   Nyní se vydáváme směrem na sever opět do Bavorska. Za necelých 50 min již máme v dohledu Dunaj i letiště Vilshofen. Je tam rušno, pilní žáci točí okruhy jak smyslu zbavení. Finále dráhy 12 podél Dunaje ve Vilshofenu je magické - vzdáleně připomíná přistání na letadlové lodi.

 

 

   Okamžitě se přesouváme do místního restauračního zařízení na tradiční Schnitzel. Sedíme tam venku na zahrádce a v průběhu konzumace hodnotíme kvalitu přistání místních aviatiků. Ten byl moc vysoko, ten s tím třísknul, ten byl v traverzu. Ale tenhle, ten to umí - jak nějaká hodnotící komise:-)

 

 

 

  Po chutném občerstvení a krátké procházce k místní Maríně, už opět nasedáme "za kulomet" a jsme na odletu zpět do vlasti. Stoupáme přes Šumavské hřebeny, opět kontrolujeme stav místního porostu a s mapou na klíně si hrajeme na srovnávací navigaci. Kdo uhodne tuto vesnici? Jaká je to řeka? Kde je tento rybník? No, ještě že máme GPS navigaci:-) Na závěr ještě kolečko okolo Křivoklátu a točíme na Sazenou. A nechce se nám na zem, fakt ne. Nakonec ale přeci jenom přistaneme. 

 

  Nebudu Vám lhát, ale toto byl zatím můj nejúžasnější let. Ten zážitek a výhledy do smrti nezapomenu. Všem letcům a pasažérům moc doporučuji! 

Nejhorší na tom ale je, že nastává záludná otázka: A kam to bude příště?

 

Michal Monoszon