Plné přistání s plnou parádou na letiště Ruzyň - zážitek na celý život

Už jako malý kluk jsem snil o tom, že snad možná jednou budu taky sedět vpředu a vidět tu dechberoucí podívanou. Sice to trvalo o něco déle, ale povedlo se a malý kluk ve mě jásal nesmírnou radostí:-) A tady je příběh, jak se to stalo:

Od prvních hodin leteckého výcviku začínajícího letce nakonec vždy zazní zásadní otázka: A můžu přistát i na Ruzyni? Instruktor otočí oči v sloup a trpělivě leč pravdivě vysvětluje:

• že to není jen tak
• že je potřeba nasbírat více zkušeností na menších řízených letištích
• že je tam opravdu velký provoz velkých letadel
• že je potřeba nově i speciální zkouška z letecké angličtiny
• že je potřeba mít potvrzený slot na přesný čas přistání i vzletu
• že je potřeba mít zajištěný povinný handling
• že je to drahá sranda, cenově obdobná novému smartphonu:-)
• a hlavně, že je zásadně nutné tam neudělat ostudu!

A tak začínající letec, zděšen tímto výčtem, vyžene chutě na dobrodružnou výpravu z hlavy a vytěsní jí na okraj své mysli. A tam hlodá a hlodá. Mě tam ten brouk nahlodával skoro 3 roky. Sbíral jsem zkušenosti jinde. Zkušenostmi rozumějte - chyby (to jsou ty, kterých si nikdo nevšiml) a ostudy (to jsou chyby, kterých si někdo všimnul a kolegiálně je pak rozšířil po celém leteckém éteru:-) Brouk hlodal tak mohutně, až to dozrálo do jasného rozhodnutí. Teď, nebo nikdy. Pro budoucí úspěch, jsem se z pověrčivosti, tímto drzým plánem moc nechlubil.

K přípravě jsem přistoupil s vědeckou pečlivostí - přece si neuženu za čerstva ostudu. Následně bylo nutno najít vhodné spolupachatele. Nejtěžší bylo najít vhodný termín, který vyhovoval všem účastníkům. Vzýval jsem bohy staré i nové, opakoval mantry a hypnotizoval meteorologické předpovědi, aby nám vyšlo počasí.

Nastal den D. Náročná a pečlivá příprava byla hotová, letový plán podaný, éro v perfektní kondici a počasí na jedničku. Jdeme na to. Mám obrovské štěstí, protože vedle na pravé židli sedí kolega pilot, který má na starosti navigaci a komunikaci. Já mám jediný úkol - řídit éro. Jelikož ze Sazené na Ruzyň přímou trasou je to z bídou 15 min letu tak volíme východní trasu okolo Prahy. Konkrétně přes Brandýs, Říčany, Točnou a Beroun. Zde je vstupní příletový bod Sierra určený pro VFR lety, jako jsme my. Kopilot bravurně zvládá všechny nástrahy komunikace a navigace. Už se blížíme k dalšímu bodu Tango (poslední příletový). Zde nám řídící dává řídící jasnou direktivu na tzv. holding. Má tam fofr - zkušeně jsme si vybrali sobotní poledne - kdy je na Ruzyni největší špička odletů i příletů. Tak tedy "holdujeme" nad bodem Tango - jako kdyby nás chtěli roztančit. Tento manévr je zjednodušeně řečeno vyčkávací, kdy letadlo otočím do protisměru (v tomto případě doleva), letí jednu minutu a pak se zase levou zatáčkou vrátí na svůj původní kurz. Na Flightradaru to pak vypadá jako kulatý stůl, který před návštěvou roztáhnete, aby se tam všichni vešli:-)

A je to tady. Řídící nám dává "clear to left base runway 24" - strojový překlad by zněl asi takto: jasno do levé základny běžecké cesty 24 :-) Pro nás to byl signál, že můžeme pokračovat dál do polohy, kdy budeme směřovat kolmo k dráze, ale tak 5 km východně od jejího prahu. Tady už jde do tuhého. Před námi sedá Smartwings z Bruselu - ten má přednost. Dráha je volná, točíme finále a konečně jsem se dočkal toho vysněného pohledu vpřed. Tak takhle to vypadá - wooow. Je to ještě lepší než jsem si myslel, ale strašný fofr. Musím si dát záležet. Přece s tím nefláknu o zem jak Ryanair:-)   Vlevo si stihnu všimnout dvou trpělivě čekajících dopravních letounů. Nejspíš si říkají: "Co tady u všech zlámaných vrtulí dělá s tím prckem?"  Dráha se blíží, podrovnání, výdrž, éro kvičí a napětí stoupá, mazlím se s tím, jak nejlépe umím. A jsme na zemi! Konečně trochu úleva. Ne nadlouho.

Vyjíždím z dráhy vlevo na pojížděcí Bravo. Tam, nás Věž ihned předává na kmitočet Ground. Ti mají na starosti letadla na zemi. Šinu si to okolo Terminálu 2 do zadu směrem ke starému. Maršál nás vede ke stojánce a už mává těmi svými světelnými meči jak nějaký Jedi. Zastavujeme, ještě dvě minuty, než zchladne turbo a vypínám. Dokázali jsme to - co se Ruzyně týče, přišel jsem o panictví bez ztráty kytičky:-) Pocit blaženosti byl tak silný, že při vystupování jsem minul stupadlo, noha se prosedla a už jsem se nezadržitelně sunul k betonové matičce zemi. Na poslední chvíli jsem se jako zázrakem rukama chytil kabiny a pád tím pádem přežil. Na památku mám na lokti dva krvavé šrámy. Takže nakonec i trošku té ostudy bylo, jelikož toto neřízené přistání viděli úplně všichni a smáli se mi ještě cestou z letiště.

Luxusní MiniVan nás odvezl od letadla k terminálu. Asi bych těch 50m i došel, ale to se na Ruzyni nesmí. Tarminál 3 je velice pěkný, leč pustý a na kafe jsme si zašli do nedalekého obchodního centra. Zde jsme nad šálkem kávy rozebírali každý detail našeho příletu. Došli jsme k závěru, že tento způsob dopravy na letiště Ruzyně je opravdu asi ten nejkrkolomnější a nejdražší. Ale stojí to za každou zlámanou grešli. Zhruba za hodinu, už jsme opět seděli v éru. No jo vlastně, ještě se nějak odsud musíme dostat. Opět zavládlo plné soustředění. Dle instrukcí pojíždíme směrem na vyčkávací místo dráhy. Jedem okolo všech těch velkých okřídlených draků, máváme ostatním pilotům a cítíme se jako "velcí kucí". 

Nene zpět nohama na zem - přece si nestropíme nějaké to Foie gras:-) Před námi jde na start jeden Bizjet a přistane Amsterdam a přichází naše chvíle. Dám tam plný plyn a co nejdříve to je bezpečné, točím doprava. Díky tomu máme po pravém křídle nádherný výhled na celou panorámu letiště. Dáme pac a pusu a točím doleva směr Sazená. Za 10 minut jsme tam. 

Byl to sice nicotný krok pro lidstvo, ale obrovský skok pro nás! Tento zážitek bude brzy k dispozici i pro vás, zde na ferero.cz a už se těším, jak si to společně naplno vychutnáme. 

Michal Monoszon