Na skok do Drážďan

Nakonec ale to čekání stálo opravdu za to. Totální azuro a bezvětří s nekonečnou viditelností - tak to ať se propadnu do východního Německa jestli kecám:-)

Jelikož požár nad Českým Švýcarskem v plném proudu ničil kůrovce, nebylo možné letět přímou trasou přes Ústí. Vůbec to nevadilo, protože mírná oklika nás vedla přes Milešovku nad Teplice. Nádherný výhled na České středohoří nás neminul. Za 20 minut jsme byli na hranicích a už v dáli byla vidět Pirna a vysílač u Drážďan. Krásné přiblížení k letišti s výhledem na centrum města po levém křídle a už točíme finále dráhy 22. Toto ještě Pán nikdy neviděl ani nezažil. Létá často dopravními letouny za prací i na dovču, ale přímý výhled z cockpitu na obří dráhu, to se jen tak nevidí:-)

Celkem vyhlídkový let do Drážďan zabral 40 min a po přistání už nás místní Maršál (já jim říkám Followmák) vede na stojánku přímo uprostřed letištní plochy. Nasedáme do mikrobusu a ten nás veze ke služebnímu vchodu pro piloty a personál. A odtud rovnou do letištní haly. 

Letiště je to krásné a moderní, ale velkým zklamáním je fakt, že je zde vše zavřeno - včetně automatu na kávu. Nevadí, vše nám vynahradí krásná, panoramatická vyhlídka na dráhu a letiště. Viditelnost je parádní, takže je vidět i 30km vzdálený zámek Moritzburg, kam se chystáme hned po vzletu. Nakonec jsme dostali v pilotním klubu alespoň kafe a kolu a plní sil jsme se vydali zpět k letounu. 

Cestou po ploše k éru kolem nás jen tak projel jeden Airbus a soukromý Jet. Nakopli jsme vrtuli a za pár minut jsme byli opět na dráze připraveni ke vzletu. Na věži jsou velmi milý a vstřícní (moc na práci toho tam nemají) tak hned po vzletu točíme na Moritzburg, kde nám povolili jednu 360 zatáčku nad zámkem. Jedním slovem: Neskutečné! 

Pán chtěl po cestě zpět změnit trasu směrem na Žatec, kde má chalupu a rodinou přízeň. Není žádný problém. Letíme tedy okolo města Most, "kocháme" se výhledem na měsíční krajinu místních povrchových dolů. No a za pár minut už točíme další 360 nad krásným městem chmele a piva - Žatec. Bylo znát, že Pán zná okolí velmi dobře, takže mi v tu chvíli byl sdatným navigátorem. No a odtud už to bylo kousek zpět na Sazenou. Nakonec jsme po dohodě letěli o něco déle, než bylo v plánu, ale stálo to zato. 

Ještě je třeba zmínit letoun. Fantastický Bristell B23. Úplně nový stroj ve vůni, kterému se trefně přezdívá Mercedes ve vzduchu. Pohodlné kožené sedačky, dvě digitální obrazovky, autopilot, odhlučněná kabina a lítá prostě skvěle.

No a kam příště? Třeba za Mozartem do Salzburgu, nebo na halušky do Žiliny? Je to jenom na Vás a já už se nemohu dočkat, protože...:
cesty jsou boží:-)

Michal Monoszon - pilot